Technika stylu

 

Trup je v poloze na prsou a provádí vlnitý pohyb. Výrazné vlnění je pro tento způsob charakteristické, ale nesmí být moc hluboké, protože by vyvolávalo přílišný odpor. Vlnění musí zůstat plynulé a rytmické. Za optimální se považuje, pokud je odpor vody přijatelný a vlnění dokáže nohám umožnit efektivní kop. Poloha trupu k hladině se v průběhu tempa mění. Hladina a podélná osa těla svírají úhel v rozmezí 10 – 30 stupňů.

Práce nohou: (delfínovitá práce nohou)

Pohyb delfínovitých nohou je podobný jako při kraulu. Pravidla však vymezují, že všechny pohyby jak nohou, tak i rukou, musí být prováděny současně. Kop je proto prováděn najednou pravou i levou nohou pohybem dolů. Nohy jsou v přípravné fázi natažené a uvolněné v kotníku. Pánev (zadek) je prakticky u hladiny. Pohyb nohou je v přípravné fázi až dvakrát pomalejší než při kopu. V závěru pánev klesá a nohy se začínají krčit, dokud úhel v koleni nedosáhne přibližně 90 stupňů (výraznější ohnutí než při kraulu). Po dosažení tohoto pokrčení přechází pohyb nohou plynule do aktivní fáze – kopu. Nohy se pohybují směrem dolů a kop je ukončen v okamžiku jejich natažení. Protože pohyb těla je při motýlku „vlnitý“, tak jak nohy při kopu klesají, dochází ke stoupání pánve. Pro lepší efektivitu záběru je vhodná flexibilita hlezenního kloubu, resp. nártu.

Práce paží

Paže představují hlavní hnací sílu. Jejich činnost je do značné míry podobná práci rukou při kraulu. Zde je však pohyb prováděn současně a symetricky. Ruce jsou z vody přenášeny šíře, než je šířka ramen – lokty směřují od těla. Postupně se paže nad tělem (hlavou) napínají a vstupují do vody ve vzpažení přibližně na úrovni šířky ramen. Jako první se vody dotknou dlaně, resp. jejich palcová strana. Protože tělo se vlní a lokty zůstanou i v tomto okamžiku mírně pokrčené, vstupují do vody se zpožděním. Když je přenášení nad hladinou dokončeno, začíná záběr. Ruce popisují dráhu písmene S. Zpočátku jsou nad tělem relativně natažené. Začínají se krčit v loktech a po oblouku směřují nejprve od těla a následně se vracejí k tělu. Dlaně jsou k sobě nejblíže asi v okamžiku dosažení úrovni obličeje (ramen) – paže jsou téměř kolmo na polohu trupu. Tento moment největšího pokrčení paží (střední fáze) je zároveň nejúčinnějším okamžikem záběru. Od tohoto momentu jsou ruce natažené a odtlačované po obloukové dráze od těla. Záběr je u konce vztažením rukou podél stehen. Přenos rukou nad hladinou je do značné míry přenášen švihem – setrvačností.

Souhra pohybů

Na jeden záběr rukou připadají dva kopy nohou. První kop nastává hned po přenášení, při ponoření rukou do vody. Druhý kop nastává při dokončování záběru pažemi. První kop je razantnější, silnější a plavec jím získává potřebnou rychlost.

Dýchání

Nádech nastává na počátku fáze přenášení – během vytahování paží. Hlava a ramena jsou v tomto okamžiku nejvýše. Výdech se uskutečňuje pod hladinou během záběru rukou. Je prováděn jak ústy, tak i nosem a musí být dokončen před ukončením aktivní fáze paží.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>