Technika stylu

Plavec je téměř v horizontální poloze. Horní část těla je mírně výše než část spodní – resp. ramena jsou o něco výše než boky. Hlava je položena na hladině, obličejová část nad vodou. Její poloha, stejně jako sklon trupu, se mírně liší v závislosti na rychlosti plavání. Čím více je tělo ve vodorovné poloze, tím menší odpor vodě klade. Na druhé straně však tato téměř horizontální poloha neumožňuje využít naplno potenciál nohou a účinek jejich záběru je malý. Pokud je úhel mezi hladinou a tělem plavce velký, účinek nohou je lepší, ale odpor výrazně narůstá. Za optimální polohu se považuje zlatá střední cesta, tedy něco mezi těmito dvěma extrémy. Při správné poloze je úhel mezi hladinou a tělem plavce 5 – 10 stupňů.

Práce nohou

Nohy provádějí střídavý, rytmický pohyb shora dolů, který má kromě funkce pohybu i stabilizační funkci a dopomáhá tak k udržení vodorovné polohy na hladině. Práce nohou je velmi podobná kraulovým nohám, jen s tím rozdílem, že obě fáze působí opačně. Pohyb vychází z kyčelního kloubu, prochází přes koleno a je dokončovaný přes uvolněný kotník. Prsty na nohou jsou mírně vytočené dovnitř, tedy k sobě. Hlavní hnací sílu vyvolává holeň při aktivním pohybu vzhůru. Pohyb začíná natažená noha pod hladinou. Natažená klesá 40 – 60 cm. V tomto okamžiku se již pohyb v kyčelním kloubu zastavuje a noha již více neklesá a začíná stoupat. Bérec v pohybu dolů pokračuje. Dochází k ohýbání v koleni a při dokončení tohoto pohybu může být úhel v tomto kloubu až 95 stupňů. Od tohoto momentu se začíná holeň natahovat a narážet tak na odpor vody. Kop ve znaku je ukončen v okamžiku propnutí nohy v koleni. Nejvyšší rychlost dosahuje plavec v závěru kopu – na nártu. Rychlost plavce je závislá na mnoha faktorech. Mezi ty, které přímo souvisejí s prací nohou, patří velikost chodidla plavce a jeho ohebnost v kyčelním kloubu. Zatímco velikost chodidla asi ovlivníme jen těžko, ohebnost se stává limitujícím faktorem, se kterým lze něco dělat.

Práce paží

Vzhledem k tomu, že nádech je možné realizovat bez vytáčení jako u kraulu, jsou střídavé pohyby rukou stále stejné a cyklické. Pohyb začíná natažená ruka, která je v takové poloze přenášena nad hladinou. Ruka vstupuje do vody ve vzpažení malíkovou hranou (dlaní od těla), což umožní snadnější “zaříznutí“ ruky do vody. Po ponoření dochází k zachycení vody a krčení v lokti. Ruka se v této fázi záběru noří hlouběji a v okamžiku, kdy je na úrovni ramene, je úhel v lokti přibližně 90 stupňů. Po tomto okamžiku se ruka opět začíná natahovat a zastavuje pohyb natažená na úrovni kyčelního kloubu při hladině. Největší záběrový tah je vyvolán dlaní a předloktím. Po dokončení záběru nastává fáze přenášení paže nad hladinou. Jako první vystupuje z vody ruka palcovou stranou.

Dýchání

Vzhledem k tomu, že hlava je po celou dobu nad hladinou, je dýchání jednodušší. Během přenosu jedné paže je nádech, při přenosu druhé paže výdech (ústy i nosem).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>